Sylvia Plathová
Sylvia Plathová se narodila do rodiny rakouských emigrantů. Její život podstatně ovlivnila smrt otce v roce 1940, s níž se nedokázala po celý život vyrovnat. Na střední škole se v předposledním roce nervově zhroutila a během vysokoškolského studia se pokusila o sebevraždu prášky; tuto zkušenost popsala v autobiografickém románu Pod skleněným zvonem (The Bell Jar, 1963, česky Argo, 1996). Po studiu na Smith College získala Fulbrightovo stipendium na univerzitu v Cambridge, kde se seznámila se svým budoucím mužem, známým anglickým básníkem Tedem Hughesem, za něhož se provdala v roce 1956. V roce 1960 uveřejnila svou první sbírku Kolos (The Collossus), jež byla ještě poněkud konvenční. Z manželství vzešly dvě děti, na podzim roku 1962 ji však manžel opustil. Labilní básnířce nepřidala ani jedna z nekrutějších zim minulého století a 11. února 1963 spáchala sebevraždu.
Během několika měsíců, které uplynuly od rozchodu s Hughesem do jejího skonu, napsala obrovské množství básní, které později vytvořily základ její nejslavnější sbírky Ariel (1965), jež vyšla v roce 1984 v Mladé Frontě v překladu Jan Zábrany; řadu básní z této sbírky zhudebnila v devadesátých letech slovenská skupina Tornádo Lue.
Posmrtně byly vydány i další dvě sbírky, Překročit vody (Crossing the Water, 1971) a Stromy v zimě (Winter Trees, 1972). V roce 1981 byly péčí Teda Hughese vydány Vybrané básně (Selected Poems). V následujícím roce vyšly opět Hughesovou zásluhou zkrácené Deníky Sylvie Plathové (The Journals of Sylvia Plath, č. Jota 1997), jejichž nezkrácená verze se na knižních pultech objevila v roce 2000.
Lady Lazarus – divoká, vášnivá, depresivní, zuřivá – Sylvia Plathová, americká básnířka a spisovatelka, jejíž vnitřní oheň sytil její tvorbu, ale zároveň drásal její nitro.
Sylvia Plathová se narodila 27. října roku 1932 v Jamaica Plain blízko Bostonu. Otec Sylvie zemřel roku 1940, když jí bylo devět let, a stal se pro ni celoživotním symbolem omnipotentního ochránce i tyrana. Zdá se, jako by Sylvia celý život přinášela svým úsilím o veřejné uznání a obdiv oběti na oltář omnipotentnímu Bohu – svému otci. To se jí také dařilo – byla neobyčejně intelektově nadaná (IQ měla údajně kolem 160) a vždy byla jednou z nejlepších studentek. To jí však nestačilo – chtěla se stát uznávanou a vydávanou spisovatelkou a básnířkou. Roku 1950 získala stipendium na největší vysokou dívčí školu Smith College v Northamptonu a v červnu 1953 odjela na měsíční stáž do New Yorku do módního časopisu Mademoiselle coby hostující editorka.
V New Yorku se snažila udržet si masku vyrovnané a úspěšné dívky, ale anonymita velkoměsta se vrývala do její duše. Sylvia si zde poprvé v životě uvědomila, že její školní úspěchy jsou nicotné ve srovnání s jinými možnostmi života, které jí unikají, a dolehl na ni pocit prázdnoty a ztráty životního smyslu. Upadla do těžké deprese, domů do Wellesley se vrátila vyčerpaná a v srpnu 1953 se ve věku dvacíti let pokusila o sebevraždu. Byla pět měsíců hospitalizovaná v psychiatrické léčebně v Belmontu. Léto 1953, kdy byla hospitalizována, vyobrazila v posledních letech svého života ve svém jediném románu Pod skleněným zvonem (The Bell Jar).
16. června 1956 se Sylvia provdala za básníka Teda Hughese a toto období popisuje ve své tvorbě a denících jako jedno z nejšťastnějších ve svém životě. Konečně našla muže, který se zdál být z „toho pravého otcovského masa“, píše Sylvia Plathová ve svých denících, které byly roku 2000 vydány anglicky v nezkrácené verzi.
Sylvia byla na Tedovi velice závislá a dlouhou dobu si jej idealizovala. Když v létě 1962 zjistila, že jí je Ted nevěrný, požádala jej v afektu, aby opustil dům v Devonu, kde žili s dvěma dětmi – dvouletou Friedou a půlročním Nicholasem. V říjnu 1962 se Sylvia odstěhovala s dětmi z rodinného domu v Devonu do bytu v Londýně, kde napsala svou slavnou básnickou sbírku Ariel a poté, 11. 2. 1963 spáchala sebevraždu. V ten den ji měla navštívit zdravotní sestra, která se ovšem zpozdila, a tak vzniklo mnoho spekulací o tom, zda nemělo jít jen o demonstrativní pokus. Mnoho lidí ze smrti Plathové obvinilo jejího manžela, vznikla řada knih na toto téma a Ted Hughes se stal terčem běsnících feministek. Sylvia sama o sobě v mnohých básních z posledního období svého života hovoří jako o mučednici a v básni Lady Lazarus jako by přímo označila svou sebevraždu za pomstu všem mužům, kteří ji zranili. Ted Hughes tedy musel do konce svého života (zemřel ve věku 68 let v říjnu 1998) „bojovat“ s mýtem, který z Plathové vytvořila její neslavně „slavná“ smrt.
Paul Gray na toto téma napsal roku 1998 toto: „Domácí tragédie mohla zůstat čistě soukromou záležitostí, nebýt toho že Plathová, již uznávaná básnířka, za sebou zanechala mocnou a pronikavou sbírku básní, publikovanou posmrtně jako „Ariel“, která jí zajistila posmrtnou slávu.“ Rodící se feministické hnutí z ní v šedesátých letech učinilo mučednici a z Hughese jejího utlačovatele a vraha.
Zatímco během života Sylvie Plathové byla publikována jediná sbírka básní a jediný román, jejím příbuzným vděčíme za to, že po smrti Plathové byla vydána kniha sebraných básní, dopisy matce a bratrovi, deníky a povídky. Do češtiny byly ovšem zatím přeloženy jen tři publikace – Deníky Sylvie Plathové (1997, Jota), román Pod skleněným zvonem (1981, Argo) a sbírka básní Ariel (2000, Jota).
Zdroj (zmizel)
<DOMŮ>
