Jack russell teriér

Sýrie

Sýrie byla francouzskou kolonií. V roce 1946 vznikla parlamentní republika Syrská arabská republika. Po sérii převratů se dostala k moci strana Ba’th (Baas) a Háfiz al-Asad. Ten v roce 1962 vyhlásil výjimečný stav, který zrušil až jeho syn Bašár al-Asad v roce 2011. Háfiz al-Asad naplňoval všechny rysy diktátora. Jak už u diktátorů bývá zvykem, tak si vytvářel kult osobnosti. Zároveň se neštítil použít násilí, proti svým oponentům nehledě na civilní ztráty.

Ba’th je dle syrské ústavy jedinou nositelkou vládní moci v Sýrii. Její orientace je arabský socialismus, což je vědecký socialismus (jaký známe třeba ze SSSR) s důrazem na panarabskou jednotu. Sýrie byla tak přirozený spojenec SSSR. Obchodní i politické vztahy po SSSR zdědilo Rusko. V období Sjednocené arabská republiky udržovala Sýrie i přátelské vztahy s Irákem. Naopak s Izraelem aktivně i pasivně bojovala.

Arabský socialismus je ideologie sekulární, ale přesto vlivem dosazování příbuzenstva a klientských vztahů tvoří vládnoucí třídu alavité, což je odnož šiítského islámu. Sýrie dle kritiků podporuje šiítský Hizballáh a Kurdskou stranu pracujících. Sám Bašár Al-Asad, kvůli kterému museli změnit ústavu, aby mohl být jmenován do funkce, potvrdil, že bude pokračovat v panarabské politice, ke které patří i podpora odboje v okupovaných územích. I přes tento deklarovaný postoj Liga arabských států al-Asada vyzvala po sérii masakrů neozbrojené opozice a civilistů k rezignaci.

Arabské jaro

V roce 2011 proběhla arabským světem vlna nepokojů, požadující demokratizaci, svobodu slova, konec korupce a klientelismu. Demonstrace proběhly i v Sýrii, ale jak už bylo napsáno výše, tak byly násilně potlačeny armádou zvanou „Asadovy roty“ (dle opozice zahynulo 27 tisíc civilistů). Perzekuce demonstrantů vedly k dezerci dvou generálů a jejich jednotek, čímž vznikla Svobodná syrská armáda (FSA). Tímto začala občanská válka v Sýrii.

Netrvalo dlouho a do bojů se přidali i salafističtí džihádisté z al-Nusra a Islámského státu. V Sýrii má bojovat i Hizballáh, ale z historické zkušenosti víme, že se jedná o spojence al-Asada.

al-Asadovi se salafistické skupiny paradoxně hodí, jelikož z teroristických aktivit salafistů obviňoval i FSA, čímž opozici požadující demokracii postavil na roveň sektářských fanatiků.

V íránských médiích se objevila zpráva o použití chemických zbraní Asadovým režimem. Následovalo vyšetřování OSN a výzva k odstoupení al-Asada. Do hry se zapojilo i USA, které požadovalo zničení chemických zbraní, k čemuž nakonec došlo.

Na půdě OSN má al-Asad dva velké spojence, kteří sabotují veškeré snahy o ukončení konfliktu v Sýrii. Je jimi Rusko a Čína. Lavarov, ruský ministr zahraničí, k tomu dodává, že Rusko požaduje mírové řešení situace. Že je takový požadavek nereálný je nyní více než jasné. Čína zprostředkovala schůzku al-Asada s opozicí, přestože al-Asad odmítl s opozicí vyjednávat prostřednictvím OSN.

Dle UNRWA je v Sýrii 560 tisíc uprchlíků z Palestiny, kteří tam přicházeli průběžně během izraelsko-palestinských konfliktů. Sýrie během Šestidenní války přišla o Golanské výšiny. Šestidenní válka byla zastavena až výhružkou SSSR. I dnes je Rusko ochráncem syrského režimu.

Sama Sýrie okupovala od roku 1990 do 2005 sousední Libanon, kam vtrhla během libanonské občanské války, do které přimotal i Egypt a Izrael.

V roce 2013 bylo v Libanonu 588 tisíc, v Jordánsku 502 tisíc, v Turecku 399 tisíc, Iráku 160 tisíc a v Egyptě 88 tisíc uprchlíků. Počet vnitřně vysídlených je dle odhadů OSN 4,25 milionů (rok 2013). Dále lze počítat i ze sekundární uprchlickou vlnou Palestinců, kteří žijí v uprchlických táborech v Sýrii. Většina uprchlíků zůstává v oblasti. Jen malá část se vydala do Evropy a ještě menší do ČR.

Syrský národní koncil

Ani politici nezůstali pozadu tak v Istanbulu v roce 2011 vznikl Syrský národní koncil (SNC), který formuloval politické cíle opozice. SNC usiluje o sekulární, demokratickou a plularitní Sýrii, kde bude vládnout právo a přístup k moci bude umožněn všem občanům, včetně zástupců menšin. V SNC jsou zástupci Kurdů, Syřanů i Asyřanů, liberálové i konzervativci. SNC je uznán ze strany EU jako zástupce syrského lidu.

Irák

Ačkoliv dříve Ba’th podporovala Saddáma Husejna, tak vlivem pádu Sovětského svazu asi přehodnotila postoje a Sýrie se v roce 1990 zúčastnila odvetného útoku proti Iráku, který chtěl okupovat Kuwait.

Saddam Hussein byl poražen a ztratil podporu západních spojenců, které se do té doby dostával. Ačkoliv sám byl dříve arabský socialista, tak se začal zajímat o islamismus. I to zřejmě bylo jedním z důvodů, proč byl po teroristických útocích 11. září 2001 obviněn z podpory terorismu a držení zbraní hromadného ničení, což bylo odůvodněné, jelikož v minulosti používal bojové plyny proti separatistickým Kurdům .

Republikánská garda, což byl elitní oddíl Irácké armády, měla 70-75 tisíc členů (rok 2002). Celá iránská armáda zahrnovala 283 tisíc mužů. Po pádu Saddama Husseina se tito vojáci nemohli stát součástí armády „demokratizovaného“ Iráku. Vznikla tak velká skupina potenciálních žoldáků.

Islámský stát

V Iráku vznikl i Islámský stát. Počátky IS začínají v AIQ (al-Qá’ida v Iráku), která se po smrti svého zakladatele přejmenovala na Islámský stát v Iráku, později se opět přejmenoval na Islámský stát v Iráku a Levandě (území Levanda zahrnuje území od Egypta po Irán). Nakonec zůstal jen název Islámský stát.

Není náhodou, že jednou z prvních obětí Islámského státu byl kat, který popravil Saddama Husseina.

Jedním z významných vítězství IS bylo dobytí iráckého Mosulu. V Mosulu je Centrální banka Mosulu, která tak padla do rukou IS. Tím se IS stal nejlépe financovanou teroristickou organizací. IS dále čerpá finanční prostředky i z prodeje ropy, historických artefaktů, otroků, ale i výběrem daní. Dalším zdroje financí jsou zahraniční dárci.

Turecko

Ba´th a Asad nemají s Tureckem dobré vztahy. Turecká PKK ( Strana kudských pracujících) usiluje o založení Kurdistánu, což má být stát pro Kurdy, který by se rozprostíral na území Turecka, Sýrie a Iráku. PKK ve svém boji za Kurdistán neváhala používat násilí. PKK se tak dostala na seznam teroristických skupin a stala se v Turecku nežádoucí . PKK stáhla do Sýrie odkud pak na Turecko útočili. Turecko následně Sýrii obviňovalo z podpory PKK.

Turecko dle Asada podporuje FSA (Svobodná syrská armáda), což je dost možné. Během přestřelky mezi Asadovou Syrskou arabskou armádou (SAA) a FSA zasáhl dělostřelecký granát i území Turecka, kde zabil 5 lidí. Turecko palbu opětovalo. SAA také sestřelila tureckou stíhačku, které měla dle SAA vstoupit do vzdušného prostoru Sýrie.

Syrský Kurdistán

Asad splnil některé požadavky demonstrantů z období Arabského jara. Přiznal Kurdům občanství. To Kurdy sice potěšilo, ale přesto vyhlásili autonomní území Syrský Kurdistán, neboli Rojava.

Území spravuje Kurdský národní koncil (KNC) a Demokratická unie (PYD). Obrannou funkci zastávají Jednotky obrany lidu (YPG), které se účastnily bojů o Kobaň, Amuda a Afrin. Ačkoliv jsou kurdské orientace, tak v jejich řadách jsou i Arabové a taktéž ve spolupráci s FSA ochraňují i území obydlené Araby.

Kurdský národní koncil má s Asadem dohodu o neútočení. KNC požaduje odstoupení Asada, ale chce toho dosáhnout pouze mírovými prostředky. Dle kritiků PYD není skutečnou opozicí k Asadovi, protože mají vztahy na PKK, která má vazby na Asadův režim.

Rusko

Jak již bylo psáno výše, tak SSSR udržovalo se socialistickou Sýrii přátelské vztahy, které následně přešly na Rusko. Rusko stále pokračuje v podpoře totalitního režimu strany Ba´th. Požaduje nevměšování se do vnitřních záležitostí Sýrie. Přesto je prokázané, že Rusko zásobuje Asadův režim, čímž popírá svůj požadavek na nevměšování se.

Rusko těží z nastalé situace více, než by se na první pohled mohlo zdát. Pozornost je nasměrována na Sýrii a tak Rusku média nepředhazují okupaci Krymu a východní Ukrajiny. Zároveň uprchlická krize, vyvolává xenofobní nálady, které hojně přiživují právě „Přátelé Ruska“. Migrace pár tisíc lidí má být důvodem k zrušení svobody pohybu, tudíž zrušení Schengenského prostoru a de facto i celé EU. V zájmu Ruska tedy není rychlé ukončení konfliktu v Sýrii. Čím déle bude trvat, tím déle budou moc „Přátelé Ruska“ šířit xenofobní propagandu a bojovat tím za destrukci EU. Je nutné si uvědomit, že lidé, kteří ospravedlňují okupaci Ukrajiny jsou tentýž lidé, kteří nyní burcují proti uprchlíkům.

Česká republika

Syrský konflikt a s ním spojená uprchlická krize přináší i české politické scéně možnost „nahnat body“ v pomyslném boji o voliče. A tak populističtí politici alá ZemanoKlaus navrhují nesmyslná řešení, jako zavírání hranic, nebo bojují proti přijetí lidí utíkajících před válkou. Situaci využívají i do korupčních skandálů zapletení politici z hnutí ANO, aby odpoutali pozornost od svých trafik. Po zadu nezůstávají ani neonacisté typu A.B. Bartoše, Okamury a Konvičky, kteří doufají v získání moci pro naplnění svých totalitářských snů.

Ačkoliv se nás Syrská občanská válka přímo netýká, tak jsme do ní také zapojeni. Nás ovšem žádní islamisté, ani Asadovy roty neohrožují. Ohrožují nás populisté a neonacisté, kteří nám chtějí upřít svobodu pohybu, omezovat naši svobodu vyznání, či styl oblékání. Pokud chceme být stále demokratickou liberální zemí, tak musíme být demokratickými liberály. Je nutné nepodléhat strachu, ale pochopit smysl dění. Strach o budoucnost je přesně to, oč extrémisté usilují. Strach je jejich potrava. Naopak noční můrou každého totalitního režimu jsou lidé, kteří svobodně myslí, svobodně věří, svobodně se oblékají a svobodně se pohybují. Nakonec je si nutné uvědomit, že všechny hranice, včetně těch státních, jsou jen koncepty naší mysli. Když se podíváte na Zemi z vesmíru, tak žádné hranice neuvidíte.

Všichni jsme Pozemšťané. Jsme různých národů, ale všichni máme stejný domov. Planetu Zemi.

autor: Luděk Kvapil, 09.09.2015

Zdroj